Elfcon



























Co je nového       Předchozí Elfcony      Diskuse o Elfconu       Kontakty a odkazy



ELFCon 2009

Prolog

„Tyjo, bych dala nějakej Larp někdy.“
„A tak nám udělej Larp na Elfconu.“

Tato naprosto autentická minirozmluva proběhla před skoro rokem v jednom nejmenovaném podniku pochybné pověsti, Dínen jsem tehdy znala necelý den a nutno říci, že když jsem na její návrh bezmyšlenkovitě přikývla, nebyla jsem už tak zcela při smyslech. Kdo by tušil, co se z mého nepředloženého slibu vyklube...

Epizoda 1 - Uspořádaný chaos

Je pátek ráno, po pokoji se válí kupa bordelu a sluníčko svítí ptáčkové zpívají – tak to ani náhodou. Právě nás prozvonil Stern, že dobloudili až k nám a my v rádoby uspořádaném útvaru klopýtáme ze dveří. Den D je tady, jedeme na Elfcon! Cesta začíná prvním drobným vlastivědným dobrodružstvím při hledání vjezdu na dálnici. Naštěstí to všichni bereme sportovně, nikomu se nechce čurat, takže poté, co si zblízka prohlédneme spoustu okolních obcí a autoatlas (což je obzvášť ftípek, ježto jsem jediný tvor, který je schopen za jízdy číst, ale zato vůbec nerozumím mapám), vjezd se zázračně objeví. V Brodě jsme cobydup, díkybohu, že nevidím na tachometr...

S Folkenem přebíráme školu. Teda... on přebírá, já chodím za nimi a tvářím se jako že mám aspoň mlhavé ponětí o tom, co se děje. Zbaštili to. Přichází Ozzy a vydáváme se na nádraží značkovat terén... jistě, že stylovými šipkami. Vracíme se zmrzlí do školy, kde nás Folken vítá (jak milé) zhruba těmito slovy: „Kde sakra jste, vy jste tam ten Brod znova stavěli???“ Raději bez komentáře vyrážíme opačným směrem, obhlédnout terén na zítřejší Larp. Sangí jde s námi a společně se brodíme bahnem a sněhem a riskujeme životy na přechodu k rybníku Cihláři. Jediná útěcha je, že zítra si to dáme znovu a o strasti se podělíme s ostatními.

Škola mezitím začíná ožívat, mě už ale čeká další mise, cesta na nádraží a zase zpátky, jako v tom Hobitovi. Dobře to dopadlo, nic nás nesežralo! Dobelhám se do Imladris na zahájení a nenápadně se skrývám v davu. A narážím na první vážný problém: Jak se rozkrájet tak, abych mohla být zároveň na čtyřech místech a přitom zůstala celá? Tento rébus zůstává až posud nedořešen, nezbývá než poletovat: od baru na chodbu, od chodby na Ozzyho přednášku o Vikingské mytologii. Odcházím unavena, leč obohacena o spoustu zajímavých poznatků: především že Tór často odchází na východ mlátit obry a má po ruce vždy pestrou škálu rozmanitých řešení problémů v mezilidských vztazích (rána kladivem, větší rána kladivem, dvě rány kladivem...), že Loki pronásleduje (a teď cituji Ozzyho) „cokoli, co má díru mezi nohama, výjimkou je pouze případ, kdy tím je on sám“ a kdybych nebyla bývala musela na moment odběhnout, dozvěděla bych se i jak je to s tou medovinou. Takhle vím jen toliko, že si asi co nevidět pořídím kladivo...

Po duševní potravě je čas dát si do těla. Sangíiny tance se zdají být ideální, do chvíle, než zjistím, že a) vůbec nestíhám chápat, kdy, jak a kam mám dát nohu/ruku/hlavu... b) potřebuju něco udělat se svou fyzičkou. Vlastně mě nohy přestaly bolet až dnes. Někteří pak vydrží klábosit na chodbě až do čtyř, já odpadám něco po druhé. Dobrou noc.

Epizoda 2 – Lži, prachy, intriky

Ráno mě budí vlastní nespavost a (světe div se) sluníčko. Přesto ze své oděvní politiky neustoupím ani o coul, jde se přece na Larp, a tam prý dle tradic bývá kosa jak z nosa. Takže pěkně teplé prádlo, zimní bundu, ponožky...

Lesík vypadá vlídně, jen pár kolemjdoucích sledujících ruší idylku předvolebního boje. Všichni tři princové, pan Militatní (Stern), Ekonomický (Guild) i Pobožný (Folken) se s chutí vrhají do práce, co tedy zbývá ubohému Podsvětí? Ano: lhát, podvádět, podrážet. Prvních dvacet minut v podstatě nedělám nic jiného. Navést nevinné švadlenky k pašování a hned je napráskat gardě, vyrobit falešný grál, prodat ho panu Militatnímu pod podmínkou, že se přimluví panu Ekonomickému za můj nevěstinec, vzápětí na něj upozornit pana Pobožného...

Město brzo začíná žít svým vlastním životem: Ekonomický se činí a začíná vyrábět první směnky, aby bylo čím platit. Pobožný obrací na víru koho potká a enviromentálně založený druid ho jen útrpně pozoruje ze svého lesíku. Dvě svérázné bytosti křižují královstvím přesvědčujíce své spoluobčany, že jsou Veverka a Sovička. Trojice Židů obchoduje a spekuluje a navíc k tomu všemu se do mě bezhlavě zamilovala Dínen (jo, každý máme nějaké strašlivé tajemství ;-). Brzy se začínají šířit nekontrolovatrelné drby, hlavně o Ekonomického nekalých praktikách a aférce pana Pobožného s jistou Ágnes z nevěstince. Jak se volba blíží, začíná přituhovat. Všichni tři princové najednou neznají bratra. Jelikož mi Pobožný jako jediný nabídl korýtko, začínám se aktivněji zajímat o jeho úspěch. Do toho se druid pokouší dosadit čtvrtého levobočka, který je tak nějak více environment friendly. Napětí vrcholí...

Nakonec to dopadne, jak se dalo čekat: populismus opět vítězí nad pravdou a láskou. Pracovitý pan Ekonomický, který celou dobu v paláci mrznul jako preclík a opravdu to s námi myslel dobře, o dva hlasy ostrouhá a koruna putuje na hlavu páně Pobožného. Fanfáry, korunovace a vůbec... Takže vlastně skoro jako v životě.

Vracíme se do školy a po krátké partičce BANGu už abychom zase šli. Kam to asi tak srdce mladého dobrodruha táhne nejvíce? No jistě, že do hospody! Večeře je vydatná a v mém případě i obohacená o železo – když jim ten drát z drátěnky, co jsem měla ve špagetách, donesu, dostávám protekční porci v protekčním čase. Takhle na to! Mezitím už se setmělo, ale noc je ještě mladá. Jaké asi příhody potkají nás u vo... teda, ve škole?

Začíná to předčítáním z nové knížky Františky Vrbenské a pak přes přednášku o Gaimanovi až k Orsejčině výkladu snů. Opět jsem obohacena o nové poznatky – třeba ten, že vodit ve snu ovci v šatech své babičky do údolí není úplně nejlepší nápad. Je to zajímavé, jen což, ale den byl přece jen dlouhý a plný dojmů, nějak se s úžasem přistihnu, jak zcela nespolečensky sbírám materiál na Orsejčin zítřejší workshop. Ale když ona je ta lavice tak měkká a pohodlná... Hrubým násilím jsem přemístěna do tělocvičny, kde další půlhodinu nemůžu usnout. Ale nakonec se daří. Tak dobrou noc.

Epizoda 3 – Slzička ukápla...

Budí mě... ani nevím co, protože v tělocvičně už skoro nikdo není? Zmatená jak vítr v bedně vyrazím v pyžamu do druhého patra, kde s podivem shledávám, že zábava už je v plném proudu. Ozzy v Imladris vystavuje odvážné dobrovolníky tanci. Ale kde proboha vzal, že jsem odvážný nebo dokonce dobrovolník? Snaha je, ale potřebné skilly se někam vytratily, pokud vůbec kdy existovaly (spíš ne)... Raději prchám na workshop o snech, odkud mě vyžene až fatální nedostatek kyslíku. Škoda, bylo to zajímavé, ale poněkud jsem už zase kvůli tomu výdýchanému vzduchu omylem začala sbírat materiál.

A najednou Ozzy zcela zákeřně a bez varování hlásí, že za chvíli se bude v Imladris ukončovat con. ...COŽE??? Jak to mohlo takhle příšerně rychle utéct? Hlava nebere ještě zbytek dopoledne, kdy porůznu poletujeme, balíme, uklízíme... Opravdu nesnáším loučící náladu. A najednou jsme ve škole skoro sami, jen se svým automobilovým mančaftem a krosnou, kterou si tu (včetně spacáku) zapomněla Dínen...

Epilog

Nějak se přistihnu, že už cestou v autě zase začínám sbírat materiál. Zdá se mi o příštím Elfconu, kdy už určitě přijdu na to, jak se efektivně rozčtvrtit, pořádně si se všemi popovídám a... a... Tak dobrou noc. A ještě poslední poznámka na konec: Bylo to úžasné.


Kaeri