Elfcon

































Co je nového       Předchozí Elfcony      Diskuse o Elfconu       Kontakty a odkazy



ELFCon 2008

A je po Elfconu...

Zamáčknu slzu dojetí, pustím si OST z Gedo Senki a pokusím se o malou rekapitulaci posledních tří dní viděných mýma očima...

Po pěti letech přesvědčování Ozzym, za což mu patří nehynoucí sláva a nikdy nekončící přísun mladých panen, jsem se opravdu vydal na con. Ozzy může být v klidu, dovolená mu zůstane, a já se vyhnul 40dennímu kopání do prdele ^__^

***

Pátek ráno, nemohl jsem ani dospat, jak jsem se těšil. Škoda jen, že mi náladu mírně zkazila jedna hádka. No, ale nálada šla hned nahoru, jen co jsme se srazili na nádraží (0930 SEC) se Skautíkem a on mi dal zavařku s pořádně bahnoidním Pu Erem.

Cesta vlakem směr HavlBrod pohodička. Nejdřív nás sice vyrazila ze svých rezervaček parta man-only čundráků (nd!!!), ale následně nám to bohatě vrátili. Tady bych se rád pozastavil, byli to totiž úžasní exoti. Jen pro představu, podle řeči někteří z nich kravaťáci – zástupce ředitele, právník, inženýr – věk 40+, všichni v maskáčích, vysmátí na cestě do přírody spolu s basou, kytarama, dobrou náladou & naraženým soudkem piva na vozíčku. Hrubě hrubej pohled... V jejich věku chci být taky schopnej takhle si užívat života a občas si vyrážet s přáteli ven. Hráli celou cestu do Kolína, kde jsme se Skautíkem přestupovali, a cesta tak rychle ubíhala. Za drobný bakšiš nakonec zahráli i na přání a ještě jsem byl za statečnost "odměněn" lokem Rum&Salko milk mixu ze stylové armádní čutory (nevím proč, ale takhle kombinace mne neuvěřitelně rozesmívá ještě teď) a třemi korbílky (rozuměj umělohmotnými kelímky 0.5 l) zlatistého moku. Jako správný pionýr jsem se rozdělil se Skautíkem a loučíce se s čundráky, vystoupili jsme v Kolíně.

Kolín přestup (1246 SEC), probíjení se směr přední vagon k Ozzymu (po pár stanicích se zadařilo) a následný výstup v HavlBrodě (1357 SEC). Poté sraz s Inushkou ve vestibulu nádraží a pochod do školy, místa to konání. Cestu jsme patřičně značkovali, by mladí elfíci nebloudili vydáni napospas žravým tvorům města. Škoda, že neprošel návrh na nějaké to zacyklení či menší obchvat města. Btw, Ozzy, cože jsi to měl proti mému lepení šipek? ^_~

Následovalo „ubytování“ – pohození batohů v prvním patře školy a seznámení se s již přítomnými organizátory. Oproti nim jsme tam byli se Skautíkem příliš brzy a tak jsme sbalili šíšu Milady Klotilda of Olomouc a vyrazili do blízkého parku (1500 SEC). Tam v altánu nad místním rybníkem Hastrman, v poklidu jsme bublali a nedůležité řeči vedli, pozorujíce západ slunce a veverky. Hladu pak bylo učiněno zadost u místních ťamanů. Umučeno tam bylo hoodně mých chuťových buněk v „pikantní“ polévce pokročilé soploidní konzistence. Alespoň, že nudle s kuřecím/psím whatever masem spravily můj první dojem a kvalitně mne zasytily.

Po návratu do školy (1800 SEC) následoval první skutečný pokus o vykolíkovaní nějakého claimu na spaní, předčasně ukončený nerudným prohlášením objevivšího se trolla: „My tu máme do půl osmé floorball... VEN!“. Případné smlouvání nám zatrhnul ihned a boj byl zbytečný. Stejně by se zregeneroval. No nevadí, později jsme už úspěšní byli (1900 SEC). Tu hodinu jsem trávil poblíž registračního stolečku těkaje očima po té spoustě v tu chvíli mně neznámých humanů a unhumanů, jak se později ukázalo na LARPu.

To byl také čas, kdy jsem ji poprvé spatřil. Se jménem anděla, nejzářivější mezi vílami, čistou jak čerstvě padlý sníh, s úsměvem, jejž stovka básníků nebyla by s to popsat a s očima tak pronikavýma, že se o mne pokoušelo íčko pokaždé, když se na mne podívala. Pohled těch očí jsem pak vyhledával po celý zbytek Elfconu, čímž jsem se dobrovolně vystavoval v ohrožení života.

Eh, klid SHaity klid... hlavně zhluboka dýchat ^__^

Na tomto místě bych rád poděkoval Skautíkovi, který kdykoliv jsem vyplodil něco týkající se dotyčné, oznamuje, že mé duševní zdraví je na pochodu (zase), mi přispěchal na pomoc a vrazil mi pohlavek. Ten, jak se ukázalo, měl značně zklidňující vliv. Ovšem měli jste vidět můj výraz, s ohledem na to, že jsem chtěl jít hledat hlavu na druhou stranu tělocvičny, když to udělal poprvé. Nuže popojedem...

Po malé partičce Bang! ve Dnu Pytle, dvou toastech a pár elfích pochutinách přišlo oficiální zahájení (2100 SEC).

ELFCON ZAČAL...

Když už jsem zmínil ty elfí pochutiny, skládám hold Skřítěti, která se o ně zasloužila. Můj mlsný jazýček si je opravdu užíval a za případné recepty bych cedil krev (neberte mne tak doslova, občas to moc žeru). Škoda jen, že jsem oslíčka, otřes se nechal doma a musel jsem se tak krotit k větší střídmosti... Co jsem dělal zbytek času do doby, než jsem šel spát (0130 SEC), si příliš přesně nepamatuji. Sprcha, kousek nějakých audiovizuálních orgií, kus Ozzyho přednášky, lidi, pokec – trošku protřepat a máte určitou představu. Prostě pohodička. V tělocvičně byla oproti mému prvnímu dojmu docela příjemná teplota a spánek proběhl bez nějakých výraznějších komplikací.

***

Sobota ráno (0930 SEC), probuzení do krásného dne, sprcha, čínská polévka na snídani (nečekané, že?) a poté přednáška o živých dopravních prostředcích hrdinů, především koních. Vtipná přednáška doplněná obrázky koní (to můžu) a presentovaná s vervou a energií Skřítěti vlastní. Opravdu bych se jí nechtěl dostat pod bičík, který se vedle ní po celou dobu výhružně povaloval. Přednáška se ale nakonec musela useknout – už jsme přetahovali čas. Plynule jsme tedy přešli z Mordoru do Imladris na seznámení se s LARPem. Chvíli to vypadalo, že půjde jen sedm lidí, a ano přiznám se, že jsem i já plánoval zůstat ve škole, mrhaje časem na spánek a četbu. Jeden úsměv nejmenované mne však přesvědčil, že to je hoodně blbej plán. Nakonec nás vyrazila docela pěkná skupinka odhadem kolem dvaceti lidí, hobitů, skřetů, spectatorů a dalších. Vzhledem k tomu, že mne pohled z okna přesvědčil o tom, že vlahé jaro už je v plném proudu, následující dvě hodiny jsem krutě mrznul v nepříjemném větru. Jako newbie jsem se na LARP moc necítil, a tak jsem jen chodil spolu s Gabkou ^__~ jež na tom byla obdobně, od skupinky ke skupince, sledujíce, jak si to všichni užívají. Mít kostým a překonat svůj ostych, tak bych se určitě pobavil také. Uvidím příští rok. Nakonec jsme s Gabkou předčasně lesík opustili, jelikož chlad a hlad byli soupeři nad naše síly.

Po ukojení...
...hladu samozřejmě...
...jsem se připojil ke skupince nad karetní hrou Hobiti. Jednoduchá, ale zábavná a chytlavá hra nám zabrala zbytek času do odchodu směr hospoda a my se do ní docela ponořili. Zareagovali (1820 SEC) jsme až na několikerou výzvu Folkenovu, jež pronášena byla již značně nahlas a dramaticky ^__^ Hospůdka paráda. Pravda, ceny pro nás moravské sociály byly nepříjemné, ale co už – je to jednou za rok. A na to, jak alkohol moc nemusím, tak černý měli vážně dobrý. Příjemný večer načnutý večeří jsme si se Skautíkem a Gabkou prodloužili spolu s bublající Klotyldou a japonským čajem s hvězdným nebem nad hlavou... oo jak hříšné ^__^

Tím se tedy stalo, že na přednášku Františky Vrbenské jsme dorazili zhruba v polovině. I tak to byla pohoda a docela jsem si to vychutnával. Po přednášce jsme dál pokračovali v povídání s Františkou v hloučku na zemi pod tabulí a stejně tak i po jejím odchodu ani nevím v kolik. V tu pozdní dobu jsem byl již notně dopován ultrasilným Pu Erem, který jsme zjemňovali mlékem, by se dal vůbec pít, a díky tomu jsem ještě nespal vsedě. Naštěstí, jelikož jinak bych přišel o výborný jablečný džus, kterýžto koloval v Ozzyho rohu po našem hloučku – aneb sejdeme se na kožním či na plicním. Toto malé shromáždění opustil jsem nad ránem (0430 SELC) a šel jsem spát. Btw kdože to může za tu lednici, která byla v tělocvičně? Slyším Půlka? ^__~ Skoro jsem měl chuť hledat nějaký human source of heat.

***

Neděle se alespoň v mém případě nesla v mírně posmutnělém duchu, neboť jsem si uvědomoval, že vše musí jednou skončit a já se budu muset vrátit do reality mého soukromého pekla. Sem se skvěle hodí citace, s níž se s námi jednou loučil jeden s čajmanů Dobré čajovny po zavíračce: „Nic není věčné v této zemi, ač darmožrouti by to chtěli. Meč smrti visí nade všemi.“ Druhý důvod raději zmiňovat nebudu ^_^;

Jinak ráno typické – sprcha, úklid tělocvičny, čínská polévka na snídani (opět), chvíle bloumání od ničeho k ničemu a nakonec poslední přednáška. Byla zajímavá, rozbor pohádek či příběhů mytologie tímto směrem mne docela překvapil. Opravdu by mne zajímaly skutečné pohnutky vzniku pohádky Červená Karkulka. Na co autor či autoři skutečně mysleli, a zda se tomu dnešní rozbory přibližují, či vaří z vody. Následovalo vyrovnání účtů (rozuměj finančních) a oficiální ukončení, po němž jsme se rozloučili, a s o nic lehčími zavazadly jsme se Skautíkem vyrazili na nádraží.

A ELFCON SKONČIL...

Cesta domů byla děsivá, Český Dráhy bych nakopal do (_*_) a lidi, kterým jsem musel neustále uhýbat taktéž. Ale nenechám si zkazit pěkné zážitky z conu nějakým tříhodinovým cestováním na stojáka >_<

Příští rok zcela jistě dorazím zase a s tímto konstatováním vyjadřujícím vše potřebné se loučím......


SHaitan