Elfcon





























Co je nového       Předchozí Elfcony      Diskuse o Elfconu       Kontakty a odkazy



Můj první con

Tak mám za sebou svůj první con. Dokonce Elfcon. Vlastně to beru jako chvilkové vynechání mozku, když jsem se rozhodla, že přestanu pořád jen číst, a vyrazím něco zažít na vlastní kůži. Opravdu mě nepovzbudilo, když jsem na celém gymplu nenašla nikoho, kdo by věděl, co je to con, koho by něco podobného zajímalo, a který by mě nepovažoval za blázna. Navíc jsem si tímto rozhodnutím znepřátelila část svých příbuzných, páč babička z mého hodinového vysvětlování pochopila, že jsem se přidala do nějaké pochybné kasty. No nevadí. Stejně jsem se tam sama samotinká vydala. Nejdříve jsem samozřejmě diskusní fórum na netu bombardovala otázkami co a jak. Jako správný nováček:-) Nakonec jsem si sehnala dokonce i nějaký ten jakože kostým, sice z dob renesančních, ale budiž. Navíc se mi podařilo i dorazit do Havl Brodu, jenže poté nastaly problémy. Z autobusáku totiž vedlo několik cest a já neb yla schopná z mapky vyčíst, kde vlastně stojím. Takže jsem se vydala nazdařbůh náhodně zvoleným směrem a stokilovou tašku jsem vláčela zoufale za sebou. Po deseti minutách jsem si přiznala, že jsem prostě mimo a strčila jsem nějakému sympatickému pánovi pod nos svoji mapku. Bavil se sice se mnou jak s idiotem, ale já se tak vážně tvářila, když mi ukazoval na opačnou stranu, než kam jsem právě mířila. Přehodila jsem si tedy bágl na druhé rameno a odevzdaně se ploužila zpět. Ztratit se mi pak podařilo ještě jednou, když jsem si ZŠ prostě nevšimla, přešla ji a hledala v mapce kudy dál. V té chvíli se mě chopila další sympatická obyvatelka, otočila mě o stoosmdesát stupňů a ptala se, jestli nejdu na toho Harryho Pottera. Když jsem se jí pokusila naznačit, že jdu spíš na elfy, jen mávla rukou, že je to všechno na jedno brdo. Pokrčila jsem rameny a konečně dorazila na místo určení. Vyčerpávající příběh, já vím.

Po vystoupání do DRUHÉHO patra jsem zjistila, že jsem dorazila jako první. Ujal se mě nějaký milý člen avari a ukázal kam s báglem. Chvíli jsem s ním pobyla v místnosti, po pár minutovém TICHU jsem ale usoudila, že si to tu trochu prohlédnu. Stoupla jsem si tedy před školu a tvářila se, jako že jsem v pohodě a suverénní. Po chvilce se začali trousit první lidičkové s rolničkami, meči a tak podobně, a já si celá vyděšená říkala co tu kruci dělám. Naštěstí se mi podařilo přifařit se k fajn partě lidí z jižních Čech kteří vypadali jako znalí světa. Byla to sice jejich první akce, ale alespoň jsem tu nebyla sama. Protože pořád zbýval čas do první přednášky, měla jsem tu čest vidět na vlastní oči souboj Skřítka a Algiho kteří do té mé partičky patřili. Neví m, jestli se kdy v životě odvážím rubat někoho byť i dřevěným mečem, každopádně to bylo působivé.

Po obdržení programu a super placky jsem se vydala na první přednášku. Nevěděla jsem co mám očekávat, koneckonců, Skogena jsem viděla prvně v životě, jako všechny, navíc mě ty sukně kolem nohou začínaly pěkně štvát, takže kdyby ta přednáška byla jiná než byla, asi bych se ráno sbalila a jela bych domů. jenže Ten týpek byl docela dobrej, jeho povídání a názory mě zaujaly, donutily k přemýšlení a pobavily, takže jsem pak měla dlouhou dobu v hlavě, jak se asi ti elfové vlastně rozmnožovali, jaké bylo jejich období puberty a jak ze Sedmi otců trpaslíků vznikla tak početná rasa. Nejvíce se mi ovšem líbil názor, že Frodovi psychické potíže po návratu od hory Osudu zapříčinilo nadměrné požívání návykového lembasu.

S Veou a Neou jsme pak vyrazily na toasty a tak jsem konečně zjistila jak vypadá ta milá Gudrun, co mi odpovídala na netu. Zahájení conu jsme stihly, protože jsem nutně potřebovala vysvětlit LARP, o kterém jsem toho věděla ještě míň než o Skogenovi. Nicméně mi to moc nedalo, páč jsem měla chvílemi pocit, že na mě buď mluví cizí řečí, nebo si ze mě dělají srandu. Že mluvili vážně jsem se dozvěděla až během soboty. V tu chvíli jsem na ně však jen chytře zírala a když se ptali jestli máme nějaké dotazy, měla jsem sto chutí se zeptat, co tam vlastně budu dělat.

Alespoň jsem však zjistila kdo je kdo, a viděla jsem pohromadě všechny šílence, co se conu zúčastnili. Vydala jsem se pro zásobu čaje na další bod programu a pohodlně jsem se rozložila na několik židlí v Imladris, kde začal nádherný počin, nazvaný hudba v Pánovi Prstenů. Čtený text střídala fenomenální hudba, a já měla takový ten krásný pocit, klidu a bezpečí. Zamyšleně jsem pozorovala dvojici přede mnou, a přemýšlela o všech, kteří si budou ťukat na čelo a zvedat pohrdavě koutky, až do jejich vyprávění o super akcích vtrhnu tímhle zážitkem.

Skončili jsme někdy kolem půlnoci, sfoukli jsme svíčky a znovu se ocitli ve světě malých hobitů, pyšných lidí, nedůvěřivých trpaslíků a omezených skřetů. Atmosféra se ze mě ne a ne dostat, tak jsem si prostě sedla na schody ke skupince bytostí Středozemě, co spolu s elfkou s neuvěřitelným hlasem zpívali mně neznámé písně u kytárky a s flétnami. Kolem jedné ranní jsem se pak spojila se svými blízkými, ujistila je, že jsem v pořádku, že jsou tu na mě všichni hodní a že dorazím až v neděli. Pak jsem padla do spacáku v poloprázdné tělocvičně, a mezi prvními jsem usnula.

Ráno jsem si se sousedkou Fionou zanadávala na bezohledné plemeno lidské, jež nás vyburcovalo ze sladkého elfího polospánku, navíc mi ještě coby zkušená přidala pár rad do ElfLARPu a dozvěděla jsem se, že je snoubenkou Sauronovou, čímž v mých očích značně stoupla. Po návštěvě místní pekárny kde jsem si s Neou nakoupila snídani, byla v plánu Beranova přednáška o Trhlinových válkách. Beren měl fakt přehled, a nakousl mě takovým způsobem, že naši už teď ví, jaké knížky očekávám k narozeninám. A pak nastala hodina Z tedy hodina velké Zkoušky. Měl začít LARP.

Počasí byla fakt síla, chvílemi poprchalo, chvílemi sněžilo a občas vykouklo sluníčko, ale jinak šílená kosa. Pořadatelé ani počasí nás ale nezviklali a tak jsme se zpožděním vyrazili k místu dění, malému lesíku za Havl Brodem. Po pár náznacích k LARPu (konečně jsem se dozvěděla co jsou to CPčka) byla zahájena akce. měl k nám promluvit kníže, a já jen nechápavě a s pobaveným úsměvem sledovala, jak se všichni kolem mě vrhají k zemi. Naštěstí mi brzy došlo, že tohle bude jako doopravdy, tudíž něco jiného než jsem očekávala a kdy zažila. Začala jsem se tedy klanět, jako ostatní, provolávat nenáviděnému knížeti slávu, jako ostatní a sledovat, co ostatní. Další šok mě čekal, když se najednou všichni kolem mě rozhovořili j akýmsi jazykem, plným krkolomných vazeb a archaických výrazů. No to je síla, pomyslela jsem si nadšeně a vydala se za nejambiciózněji vypadajícím Sternem, páč jsem pochopila, že rychlost znamená mnohé. Při čekání před klášterem(či to byl kostel? Chrám?) jsem si připravovala nějakou působivou řeč. Nakonec pomohla Veina čokoláda, a my byli přijati do služeb církve, později do harému a služeb krále.

Bohužel se mi za celý LARP nepodařilo dostat se k modrému fáborku označujíc svobodu, nicméně jsem si vyslechla krásné vyznání lásky( bohužel jsem se ho v tom spěchu zapomněla zeptat na jméno), shlédla jsem náááherné popravy, a promrzla na kost. Stern byl opravdu velice ambiciózní, páč se mu podařilo svrhnout knížete, i když při tom přišel o život. Bohužel jeho favoritka (kdo jiný než Fiona) stihla za jeho vlády otěhotnět, a tu se zabít nepodařilo. Tudíž vznikl námět na další ElfLARP a my se mohli spokojeně vydat domů

Já a moji noví známí jsme se rozhodli nezúčastnit se společné večeře, najíst se v klidu super toastíků a pokecat u čajíčku ve vyprázdněné ZŠ, než dorazí hlavní bod programu, Františka Vrbenská. Na tu jsem se fakt těšila, poněvadž její věhlas jí předchází, navíc jsem od ní četla pár povídek, které se mi vcelku líbily. Přednáška nezklamala. Netušila jsem, že se u povídání Františky tak nasměji, byla fakt dost dobrá. Odešla jsem nicméně ještě chvilku před koncem zaplétající se pohádky, navařila čajík a ve výborné náladě vyrazila do Mordoru na prodlouženou verzi Návratu Krále. Natěšená jsem si připravila sezení a v očekávání fandila Beranovi při malém zádrhelu s projekcí. 3. díl trilogie jsem totiž předtím viděl jen jednou, v normální verzi, navíc před poměrně dlouhou dobou.

Musím s pýchou přiznat, že jsem vydržela až do konce fenomenálního filmu, tedy do půl čtvrté ráno a s blaženým a spokojeným úsměvem jsem usnula hned po dolehnutí jako mimčo.

Po pár krátkých hodinách sleepingu jsem vyletěla ze spacáku, abych stihla poslední toasty, těšila jsem se totiž na poslední přednášku v podání starého známého Berena. Nezklamal a ukončil můj první noc perfektním způsobem. Nečekala jsem na ukončení conu a s Veou a Neou se vydala na vlakáč

Takže... mám za sebou svůj první con, spoustu nových přátel, inspiraci, náměty k zamyšlení a před sebou nové plány, cony, LARPy, festival Fantazie a týdny hrdého vyprávění a machrování s plackou Elfcon, kterou mi každý závidí. Tímto děkuji všem, kteří se na mém prvním velkém zážitku podíleli a udělali noc takový, jaký byl. Můžu teď s klidným svědomím říct, že Elfcon navštívím i za rok.




Elwin