Elfcon
































Co je nového       Předchozí Elfcony      Diskuse o Elfconu       Kontakty a odkazy



Elfcon 2001



     

Coby součást organizačního týmu jsme se Skogenem a Maddi do Havlíčkova Brodu dorazili 23. března 2001 už krátce po poledni, abychom se tam připojili ke Gudlíkům, Grorovi a Dortovi. Elfcon 2001 se konal v prostorách základní školy ve Štáflově ulici, kde nám byly propůjčeny dvě třídy a velká tělocvična.
Škola zpočátku zela prázdnotou (tedy pokud pomineme podivné, barevné, hrůzostrašně pištící shluky, které se občas prohnaly kolem našich nohou; někdo tvrdil, že se jim říká "děti"). Během několika hodin bylo vše nezbytné zařízeno a domluveno a organizátoři už netrpělivě vyhlíželi první účastníky, pro něž byly přichystány nejen materiály v modrobílých igelitkách a svůdné pohledy elfconích krasavic, které zříte na třetí fotografii.



     

Účastníci na sebe nenechali dlouho čekat a nastaly chvíle vítání a seznamování se, plácání po zádech a potřásání rukama na mnoho způsobů, vzduch zkrátka začal houstnout přátelskou atmosférou, pro Elfcon tak typickou (až jsme občas museli vyvětrat). Prvním přednášejícím byl Pavouk, jehož pojednání o nesmrtelnosti elfů vyvolalo mezi účastníky zajímavou diskusi. Další přednášející nebyla Františka Vrbenská, která se neplánovaně zdržela v Praze, ale Helena 'MaedhRos' Štěpánová. Její poutavé vyprávění o všemožných běsech a příšerách, kteří nedávaly spát dávným Slovanům, příjemně vyplnilo páteční večer.



     

Zatímco MaedhRos líčila, co všechno může vzejít z duší nekřtěňátek, začal fungovat bar, obsluhovaný trojicí Gudrun-Keplík-Gror. Bohatý výběr čajů, vynikající toasty a další pochutiny účastníkům zpříjemňovaly život po celou dobu conání. Po přednášce došlo k všeobecnému přemisťování, byť někteří se z pracně vydobytých, vyležených a vysezených pozic s dobrým výhledem zvedali asi jen neradi. Pár lidí se odšouralo do tělocvičny, kde byla zřízena noclehárna, další se navzájem pustili do debat na všemožná témata, jiní zas využili přítomnosti tří kytar a dosyta si zazpívali. Zábava trvala dlouho do noci a pár jedinců, kteří se pustili do Pavoukem moderované partičky hry Vampire, zahnaly do rakv... spacáků až paprsky jitřního slunce. Stálo to za to.



     

Sobotní vstávání bylo krušné, ale výbornou vzpruhou byla přednáška Ondřeje 'Dorta' Šmejkala o milostném životě zaklínačů, okořeněná záludnými dotazy z publika. Trekkies jsou všude, a proto byli i na Elfconu, kde se mimo jiné věnovali jakési trekkerské mutaci hry Člověče, nezlob se. Kolem jedenácté začal Pavouk připravovat účastníky na hlavní sobotní událost - LARP. Pravidla nebyla z nejjednoduších a výklad všelijakých nuancí týkajících se herních surovin a úmrtí postav si vyžádal více než hodinu času.



     

Obeznámeni s pravidly, vyhrnuli se hráči na školní dvůr. Tam navzájem obdivovali své kostýmy, zkoušeli zbraně a snažili se rozpomenout, jaké postavy ostatní hrají, případně jak se vlastně jmenuje jejich vlastní postava. Tématicky čerpal LARP z Tolkienova Silmarillionu, ale úpravy byly takové, že J.R.R.T. nejspíš rotuje v hrobě ještě dnes. Na třetí fotografii této dávky vidíte zátiší s fotoaparáty, do kterého se bohužel Skogenovi dostala skupinka hráčů...



     

Po zelené značce jsme se vydali k místu, které Pavouk pro LARPení vytipoval. Panovala dobrá nálada, neboť hrozivě vlhké počasí předchozích dnů se zázračně vylepšilo, a jak praví klasik, "cesty polevily ve své rozbředlosti". Brzy se v dohledu objevil lesík, který se nám měl pro několik dalších hodin stát Tolkienovým světem. Vše potřebné jsme měli s sebou - provázky, cedulky s označením jednotlivých sídel, autenticky působící meče a přilby... a především odhodlání dobře se pobavit.



     

Jako vždy, i tentokrát se hráči rozdělili na "světlou" a "temnou" stranu, vzájemně se nepříliš milující, ba dokonce se potírající. A jako vždy, i tentokrát se objevili zrádci, kteří povětšinou přebíhali k temné straně ve správné předtuše, že dobro nevítězí až tak často. Jedním z prvních byl božský pěvec Maglor, představovaný Kajmanem (na třetí fotografii s mimořádně božským výrazem), následoval skoro celý zbytek Feanorovců krom Belcarnenova Curufina a v jednu chvíli mohl vyjevený divák spatřit i sličnou Galadriel v Myrisině podání, kterak máchá mečem pro Ormgothovu (to není překlep, ale označení pro Morgotha hraného Ormem) slávu.



     

Vesele se LARPilo déle než tři hodiny, hráči tříštili meče, sbírali suroviny, umírali, strašili, povídali si s Mandosem, znovu ožívali, používali moci (viz druhá fotografie, na níž Entony zrovna používá tzv. skřetí škleb) a sháněli vzácné artefakty, mezi které patřila například dračí přilba. Ta se nějakým zvláštním řízením osudu dostala do pacek nezvedenému psu Huanovi, jehož roli odštěkal MOmega v úžasném jediovském plášti. Hráči se zkrátka dobře bavili...



Pokračujte na další stranu...