V těchto dnech uběhl už rok ode dne, kdy, jak říká Well, osud nahnal do jedné tělocvičny v řiti světa skupinu lidí, kteří se předtím mnohdy ani neviděli, a ven vypustil dobré známé a přátele. ELFCon 2000 byl skvělý a úžasný.

Tak jsme se pokusili udělat ELFCon 2001 stejně skvělý a úžasný jako byl ten první a tento zážitek - potěšení z porozumění a pospolitosti i možnost skvěle se odreagovat a zabojovat si - tak poskytnout i dalším. Jak to dopadlo?

Když jsme po ránu dorazili do Havlíčkova Brodu, vypadalo všechno napjatě a celkem nepřipraveně. Vrhli jsme se do práce spolu s dorazivšími Jetelisty, takže už o půl čtvrté leželo v ZŠ Štáflova na stole určeném k registraci účastníku 60 tašek s 3 fanziny - Neldelasem speciál, Opat'ssinem 6 a Neofanzinem, plackou a průvodcem po conu a po měste, okolo stolu postávali připravení organizátoři a prvních pár návštěvníků, přednášková místnost byla připravena pro usazení posluchačů, ve městě visely šipky, prostě všechno bylo ready.

Do osmé hodiny, kdy začínal program, se sjelo asi 45 návštěvníků, jak starých elfcoránů (omlouvám se za tento termín, je však výstižný), tak i nováčků, kteří nikdy na žádném conu nebyli. Všechny přivítal Michal "Beren" Válek, nastínil průběh víkendu a oficiálně con zahájil. Prvním přednášejícím byl David "Pavouk" Hartl s tématem nesmrtelnosti elfů. Téma publikum zaujalo a rozvinula se čilá debata. Poté až do půlnoci přednášela Helena "MaedhRos" Štěpánová o slovanské mytologii a potvorách, které staré Slovany strašily a zlobily. A samozřejmě že se po skončení programu nešlo spát, pokračovalo se v debatách, hrálo na kytaru, zpívalo, vypilo mnoho čaje a nakonec až do rána hrály Vampires.

Raní probouzení bylo těžké, ale když mi v půl osmé u ucha zařval mobil, vyskočila jsem a šla s Petrem na veliký nákup surovin na toasty. Ostatní v klídku spali, i když jsme se vrátili. Program se k všeobecné spokojenosti o hodinu posunul a tak v deset začal Ondřej "Dort" Šmejkal přednášet o Zaklínačovi jako sexuálním idolu. Přednáška byla zajímavá a vtipná a vyvolala mnoho otázek u publika a u následných vysvětlení přednášejícího se sál mohl potrhat smíchy. (Promiskuita? To je když včelička...)

Pak následovala hodinu a půl trvající "nalejvárna" na ELFLarp. V jednu už stáli všichni okostýmovaní před školou ke společnému fotu a ve čtvrt na dvě se v plné polní vyráželo do asi kilometr vzdáleného lesa bojovat a intrikovat. Příběhy ze Silmarillionu znovu ožívaly, byl vytyčen Doriath, Gondolin i Angband, dobro a zlo se svářily, mrtvoly běhaly s mečem za hlavou a ozýval se cinkot dřevěných zbraní při soubojích na život a na smrt. O půl sedmé celá výprava dorazila, opět vypila hromadu čaje a pár grogů a vyrazilo se do hospody naplnit vyhladovělé žaludky. Požádala jsem číšníka o přednostní organizátorské obsloužení Wella, Keplíka a sebe, abychom mohli kolem osmé přivítat Vaška Pravdu s přítelkyní a Pepu Břízu s počítačem.

Všichni dorazili, technika fungovala (Pepo, děkujeme!) a chvíli po půl deváté mohla začít přednáška Pavla "Wella" Němce o čem jiném, než o filmovém Pánu Prstenů. Všechny vtáhl do tématu a dvě a půl hodiny jsme hltali povídaní, obrázky a informace o filmu. Až o půlnoci se dostala na řadu Františka Vrbenská s přednáškou o legálním násilí - mluvilo se o mučení, trestech i teroru televizní reklamy. Přednáška se rozvinula do moderované debaty, která skončila až ve dvě, vlastně ve tři, protože nám čas nepřál a tato noc byla o hodinu kratší. Zbytek noci se rozplynul v debatách, při hrách a pojídání zásob z Barbaru (hlavně z pečení toastů mám ještě teď namožené zápěstí), prostě ve velmi přátelské atmosféře, ale tentokrát s neobvykle malým množstvím medoviny.

Když jsem si v šest ráno nastavovala budík na půl devátou (v deset mi měla začít přednáška), ťukala jsem si na čelo. Naštěstí se mi zláznil mobil a začal zvonit až kolem desáté. Tou dobou jsem už měla sedět za katedrou, tak jsem rychle vzbudila Petra, vzala přednášku a odpřednášeli jsme vše prázdnému sálu (ať žije alternativní historie). Křečkům v koutě se přednáška moc líbila, ostatní se nemohli vyjádřit, protože spali spánkem spravedlivých.

Kolem jedenácté byla už přednášková místnost plná zombií a nadšených elfologů. Ti druzí vytáhli poznámkové notesy a pečlivě zapisovali Pavoukův výklad o sindarštině a dokonce celý přepis písně Severní vítr do tohoto vznešeného jazyka. Během dvou hodin přejali takovou slovní zásobu, že mohli skládat i jednoduché věty. Ti první požírali toasty a křísili se čajem a kávou.

O půl druhé vystoupil Beren s tradičním povídáním O conu po conu, kde jsme se snažili z návštěvníků vytáhnout, co se jim líbilo a nelíbilo. Nadšení nechybělo, což nás moc těší, a téměř všichni přislíbili, že za rok přijedou zase. Já se těším už teď. Pak už následovalo jen loučení, úklid a cesta domů...

Ještě na závěr: celkem se druhého ročníku ELFconu zúčastnilo 57 návštěvníků, což je více než 100% nárust.