Elfcon








Co je nového       Předchozí Elfcony      Diskuse o Elfconu       Kontakty a odkazy



Elfcon aneb Helcaraxë 2000

Po dlouhé a strastiplné cestě plné útrap a tichého proklínání se dopotácel unavený poutník k odlehlému a do tmy ponořenému místu, zvanému Rožná. Nádherný kraj zavátý příkrovy sněhu, pochmurně se halící v roucho temnot, uvítal poutníka svitem Měsíce.

Nedaleko cest čekalo několik postav zahalených v dlouhých pláštích. Noldo vystoupil před elfy, pozvedl ruku a přivítal dalšího Přítele elfů.

Prostorná komnata chladného kamenného domu již byla přístřeškem pro mnoho Přátel Elfů, kteří se sem sjeli, aby rokovali o věcech dávno minulých. Po několika úvodních větách jsem Noldor nabídl pomoc s vítáním příchozích, kterážto byla velice vstřícně přijata.

Po nějakém čase jsme zbořili jeden prastarý mýtus, a to ten, že elfové nechodí do hospody. Návštěvou pohostinského zařízení začal samotný sněm, dobře jsme se poměli, pojedli, popili a podebatovali. S půlnocí se šlo zpět do velikého temného domu, kde jsme si odpočinuli, vědomi si obtížnosti nadcházejícího dne.

V noci bylo chladno. Velice. Zima byla krutá a dlouhá a pomalu nebylo čím topit. Přežili jsme to.

Brzy ráno, sotva vstalo slunce, pokračovalo vítání příchozích a začaly proslovy několika hostů sněmu. Mluvilo se o mnoha zajímavých tématech, např. o dýmkovém koření, původu elfů, trpaslících, prastarých mýtech, špičatosti elfích uší, prastarých runách a jiných záhadách tohoto a jiných světů. Debata se protáhla do odpoledních hodin...

Pak následovala připomínka putování elfů přes Helcaraxë. Po mnoho hodin jsme se prodírali sněhem a ledem, pustinou, až jsme dospěli k zalesněným a zasněženým kopcům na okraji Moře. Byli jsme ve Středozemi. Znovu nastal boj o Silmarilly, znovu se Morgoth smál rozdělení našich věrných. Znovu jsme zažívali beznaděj marného boje, zabíjení rodných i prokletí Sudby Valar.

Unaveni, provlhlí sněhem a duševně zbiti nalezli jsme pod jednou osadou chalupu, ze které příjemně zářilo světlo a linul se zpěv. Hostinec! Zde jsme vydrželi až do pozdní noci, a když jsme odcházeli potěšeni na duši, obdivovali jsme Měsíc, který nad námi zářil téměř v úplňku, připomínaje nám Telperion za dob dávných, dávnějších než byly Vardiny hvězdy. Ach, Elbereth!

K ránu jsme začali znovu rokovat a hloubat o věcech elfů a lidí. Celý sněm skončil v brzkém odpoledni. Z Elfconu jsme odcházeli mnohem moudřejší, změněni svými prožitky a s úsměvem v srdci. Nalezli jsme mnoho nových a milých Přátel Elfů.

Děkuji Noldovi, že mne pozval na tento nádherný sněm, na kterém jsem měl možnost potkat tolik Přátel Elfů s krásným a bohatým vnitřním životem.


Harkonnen